Co jsou cookies?

Textové soubory, které internetové stránky ukládají na váš počítač nebo mobilní zařízení v okamžiku, kdy tyto stránky začnete využívat. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preferencí (např. přihlašovací údaje, jazyka, velikost písma a jiné zobrazovací preferencí), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a přeskakovat z jedné stránky na druhou.

Dalším používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s ukládáním souborů cookies. Více informací Méně informací

NEBE PLNÉ HVĚZD A PŘÍHRANIČNÍ SLAVNOSTI 2017

30. 03. 2017

Slavnostní setkání a benefiční koncert NEBE PLNÉ HVĚZD pořádám v brněnských sadech Národního odboje u příležitosti výročí osvobození již od roku 2005.

Setkání občanů s představiteli města Brna a v posledních letech i Jihomoravského kraje a koncert s hudbou mnoha žánrů pod názvem NEBE PLNÉ HVĚZD pořádám ve spolupráci s partnery v brněnských sadech Národního odboje u příležitosti výročí osvobození již od roku 2005. Právě tam totiž stojí již přes třicet let betonový pilon, na němž je napsáno: v těchto místech stával v době nacistické okupace v letech 1939 – 1944 koncentrační tábor Pod kaštany. Každoročně si zde připomínáme události a následky nejstrašnější války v dějinách lidstva, bez ohledu na to, zda k nám v roce 1945 přišla svoboda s vlajkou s mnoha, či jenom s jednou hvězdou. Hvězdy ale nejsou jenom na vlajkách. Nebe je plné hvězd, jejichž záře je viditelná na Zemi, i když ty hvězdy samotné už dávno zanikly. Stejně jako jsou lidé, jejichž odkaz nás osvětluje, a nebo by měl, i když už oni samotní již dávno nejsou mezi živými.

Od roku 2006 proto jmenovitě připomínáme umučené a popravené během 2. světové války, po kterých jsou pojmenovány ulice Brna. S odkazem na místo konání akce, sady Národního odboje – park před klubem Šelepka – leží na rozhraní tří městských částí Brno-střed, Brno-Královo Pole a Brno-Žabovřesky, říkáme proto tomuto setkávání PŘÍHRANIČNÍ SLAVNOSTI.

V roce 2017 akcentujeme 75. výročí atentátu na prominentního nacistu, říšského protektora Reiharda Heydricha, následné období heydrichiády a II. stanného práva, a proto letos uctíváme zejména památku těch, kteří odešli v roce 1942.

V rámci MČ Brno-střed to jsou František Drobný, Matěj Pavlík-Gorazd, Václav Jiříkovský, Josef Kudela (vězněn právě v koncentráku Pod kaštany), Josef Tvrdý, Jan Uher a Bohuslav Dimitrij Všetička, v rámci MČ Brno-Královo Pole to jsou František Drobný, Jan Florian, František Hutař, Ladislav Kabátník, Petr Kaman, Bohumír Košina, Miroslav Křivý, Vítězslav Mečíř, Josef Podešva, Fráňa Ptašinský, Josef Rameš, Josef Skřivan, Karel Staněk, Jaroslav Škára, Rudolf Terrer a Tomáš Vacek, v rámci MČ Brno-Žabovřesky to jsou Adolf Burian (vězněn v koncentračním táboře Pod kaštany), Čestmír Jelínek, Jaroslav Král, Karel Sirotek, Alois Šeránek a Břetislav Šmejkal (více v příloze).

Součástí tohoto „projektu“, se kterým bych rád cíleně seznámil s pomocí vedení města i brněnské školáky (děti by byly možná překvapené, po jaké ulici chodí), je také připomínání dalších brněnských osobností, které zahynuly během 2. světové války. Za všechny ty, jejichž životní pouť skončila před pětasedmdesáti lety – tedy v roce 1942 – zmiňuji Dominika Markuse Morgensterna, majitele reklamní kanceláře, vlastníka půjčovny filmů, vydavatele kinematografického časopisu a zakladatel několika brněnských kin (více v příloze).

V posledních letech (i v souvislosti se záštitou hejtmana Jihomoravského kraje) připomínáme také osobnosti, po nichž jsou pojmenovány ulice a místa dalších měst regionu. V letošním roce to bude např. připomínka boskovického rodáka, lékaře Karla Svěráka, který byl s celou rodinou popraven v roce 1942 za pomoc parašutistům skupiny ANTHROPOID a po kterém je pojmenována ulice v Boskovicích. Zajímavou souvislostí je to, že při ukrývání parašutistů spolupracoval s biskupem pravoslavné církve Gorazdem (Matěj Pavlík Gorazd – viz výše).

Jakkoli letos akcentujeme rok 1942, jistě nebude těžké najít paralelu mezi nacistickou a komunistickou zvůlí, protože i o tom je NEBE PLNÉ HVĚZD. Připomenout chceme rok 1952, rok popravy kněze Jana Buly, který studoval teologii v Brně a byl jednou z obětí justičních vražd, které komunistický režim spáchal v rámci tzv. babických procesů. Proto zvu na pódium pana Miroslava Kasáčka a pana Luďka Navaru (narozen 26. dubna), jejichž posledním společným dílem je kniha A přece budou žít věnovaná životu a mučednické smrti kněží Václava Drboly (byl oběšen 3. srpna 1951) a Jana Buly (byl oběšen 20. května 1952 v Jihlavě). Miroslav Kasáček a Luděk Navara, zakladatelé občanského sdružení Paměť, připomenou také jména obětí vězněných a oběšených v brněnské věznici na Cejlu. Posledními popravenými byli v roce 1952 účastníci protikomunistického odboje Bohumil Sixta († 20), Alois Dubnický († 45), Karel Lomič († 28), Miroslav Jurča († 26) a Leopold Doležal († 39), poslední popravený 30. srpna 1952, tedy před pětašedesáti lety.

Samozřejmostí každého setkání a koncertu NEBE PLNÉ HVĚZD je připomenutí data osvobození Brna a ukončení 2. světové války. Proto hrajeme v úvodu IN THE MOOD a také ŠKODA LÁSKY, a proto také bude prvním pozvaným na pódium válečný veterán, generál Emil Boček, mj. též držitel Ceny Jihomoravského kraje (z loňského roku) a Ceny města Brna, kterou obdržel v lednu 2017.

  

Muzika a další výročí

Atmosféru slavnostního setkání NEBE PLNÉ HVĚZD a PŘÍHRANIČNÍCH SLAVNOSTÍ, které jsou jeho součástí, umocňuje a dokresluje každoročně hudba mnoha žánrů. Jakýmsi lidským kontrapunktem k připomínce historických událostí a inkriminovaného válečného roku je účast umělců v tom roce narozených. Letos koncert zahájí Big band Konzervatoře Brno pod vedením trombonisty Mojmíra Bártka, narozeného 26. dubna 1942, a po vystoupení dalších letos jubilujících umělců (mj. Wabi Daněk, Roman Horký, Petr Bende, Vlasta Horváth, ten mj. s připomenutím romského holokaustu) završí slavnostní setkání letos rovněž pětasedmdesátiletý Jožka Černý.

Součástí setkání a koncertu je také každoroční připomenutí brněnské historie, která se k výročí válečných událostí a jejich historickému pokračování nevztahuje, ale k Brnu patří. V této souvislosti jsme přesně před deseti lety přeměřovali a posunovali geometrický střed statutárního města Brna, který byl v roce 2006 lokalizován přímo v sadech Národního odboje. Takto, s úsměvem, budeme letos vzpomínat na nedožité sedmdesátiny Franty Kocourka, Boba Frídla a zakladatele klubu Šelepka Miloše Bernátka. Tyto tři borce připomenou při společném vystoupení (prvním a zřejmě i posledním) zakládající člen Javorů Josef Hanák, zakládající člen skupiny Progress Organization Zdeněk Kluka a zpěvák Moravanky Jiří Helán. Frídlovu písničku Maminka zazpívá Václav Kovářík a Frantu Kocourka připomene také Silák Franta. Vážnější, byť nepatetické, tóny však i v hudební složce akcentuji.

V roce 2017 uplyne sto let od narození Jana Hlaváče a Josefa Dřevikovského, dvou trempů, kteří byli pro odbojovou činnost zatčeni a prošli i koncentračním táborem Pod kaštany, jehož lokaci připomíná pomník v místě konání akce. Jejich život se naplnil 8. dubna 1943, kdy byli sťati sekerou v Breslau. Připomeneme je písní Kavčice v podání Romana Horkého (v roce 2017 pětatřicet let umělecké činnosti) a Petra Bendeho (v roce 2017 bude mít 40). Setkání v sadech Národního odboje se však již bohužel nezúčastní pan Jiří Lysák (viz foto), který loni 30. dubna památku svých dvou popravených trempských souputníků připomenul, neboť dva dny po dovršení devadesátin – 11. září 2016 zesnul. Nebude s námi ani tradiční účastník pan Jaromír Hnilička (viz foto), nicméně památku legendárního muzikanta připomene v úvodní části Big Band Konzervatoře Brno, v jehož čele stojí dlouholetý Hniličkův přítel Mojmír Bártek (narozený tři roky před umučením svého otce MUDr. Adolfa Bártka v Kounicových kolejích). Mojmír mj. zazpívá písničku Můj přítel čas, kterou Jaromír již natočit nestihl. Moderují Pavla Roof a Zdeněk Junák.

Záštitu nad setkáním a koncertem NEBE PLNÉ HVĚZD převzali hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek a primátor statutárního města Brna Petr Vokřál, akce se koná s podporou města Brna. Příhraniční slavnosti zaštiťují od roku 2006 starostové MČ Brno-střed, Brno-Královo Pole a Brno-Žabovřesky, kterými jsou v roce 2017 pan Martin Landa, paní Karin Karasová a pan Pavel Tyralík.

Vladimír Koudelka

   

Jména umučených a popravených v roce 1942, po kterých jsou pojmenovány ulice Brna

(jako příloha k tiskové zprávě NEBE a PŘÍHRANIČNÍ SLAVNOSTI 2017)

  

V rámci MČ Brno-střed to jsou František Drobný (4. 11. 1884 Nové Město na Moravě – 6. 2. 1942 Mauthausen), profesor obchodní akademie v Brně a veřejný pracovník, umučený nacisty v koncentračním táboře pro účast v odboji. Matěj Pavlík-Gorazd (26. 5. 1879 Hrubá Vrbka – 4. 9. 1942 Praha), Svatý Gorazd II., vlastním jménem Matěj Pavlík, byl nejprve katolický kněz, později biskup pravoslavné církve a propagátor návratu k cyrilometodějské tradici. Byl světitelem pravoslavného chrámu v Brně. Za podíl na ukrývání parašutistů, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha byl zajat, mučen a popraven. Jako mučedník byl svatořečen v Olomouciv září 1987. Václav Jiříkovský (8. 5. 1891 Praha – 9. 5. 1942 Osvětim), český herec, brněnský divadelní ředitel, umučený nacisty pro účast v odboji. Ředitelem Národního divadle v Brně byl v letech 1931–1941. Zde byl také zatčen. Josef Kudela (27. 5. 1886 Horní Lhota, okres Bílovec – 23. 3. 1942 Osvětim). Od roku 1922 učil na gymnáziu v Legionářské ulici. Dne 1. července 1937 se stal ředitelem ústavu. Zatčen 30. září 1941, vězněn v Brně, Pod kaštany. Poté odvezen 5. března 1942 do koncentračního tábora Osvětim, kde zahynul v plynové komoře již 23. března 1942. Josef Tvrdý (4. 5. 1977 Tuř u Jičína – 13. 3. 1942 Mauthausen), filozof, profesor filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, profesor Komenského univerzity v Bratislavě, umučený nacisty v koncentračním táboře pro účast ve vysokoškolském odboji ve skupině doc. Krajiny. Jan Uher (28. 1. 1891 Prostějov – 27. 10. 1942 Berlín), pedagog, psycholog a sociolog, profesor Masarykovy univerzity v Brně a člen předsednictva Čs. obce sokolské, člen župy Jana Máchala, Sokol Brno I, popravený nacisty pro účast v odboji. Masarykovec (v letech 1919 – 1922 byl osobním knihovníkem T. G. Masaryka), člen protinacistického odboje Obrana národa. Vězněn nejdříve v Mozartově ulici v Brně, poté na Špilberku a v Kounicových kolejích Duchovní, který jej doprovázel na cestě k popravišti, svědecky potvrdil, že nepoznal tak statečného a se smrtí vyrovnaného člověka. Bohuslav Dimitrij Všetička (25. 9. 19893 Náchod – 19. 8. 1942 Berlín), československý generál, legionář a čelný představitel odbojové organizace Obrana národa, kde přijal funkci velitele Zemského vojenského velitelství Morava.

V rámci MČ Brno-Královo Pole to jsou František Drobný (4. 11. 1884 Nové Město na Moravě – 6. 2. 1942 Mauthausen) – viz Brno-střed (ulice Drobného prochází i MČ Brno-Královo Pole). Prof. MUDr. Jan Florian (24. 11. 1897 Brno – 7. 5. 1942 Mauthausen), profesor histologie a embryologie na LF Komenského univerzity v Bratislavě a Masarykovy univerzity v Brně, její poslední předválečný děkan. František Hutař (18. 3. 1890 Bystřice nad Pernštejnem – 3. 2. 1942 Mauthausen ), královopolský učitel a sokolský činovník, popravený nacisty pro účast v odboji. Ladislav Kabátník (20. 6. 1899 Praha-Libeň – 5. 4. 1942 Mauthausen), městský úředník a činovník Sokola, umučený nacisty v koncentračním táboře pro účast v odboji. Petr Kaman (29. 6. 1895 Brno – 7. 8. 1942 Berlín-Plötzensee), inženýr, italský legionář, popravený nacisty pro účast v odboji skupiny Obrana národa. Bohumír Košina (7. 11. 1883 Nový Etynk - dnes Nová Včelnice, okres Jindřichův Hradec – 17. 2. 1942 Osvětim), brněnský samosprávný úředník, místopředseda legionářské župy, popraven nacisty pro účast v odboji. Miroslav Křivý (23. 1. 1896 Nová Říše – 23. 4. 1942 Mauthausen), lékař, profesor lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, mučený nacisty pro účast v odboji (zemřel na úplavici). Vítězslav Mečíř (16. 7. 1887 Mladá Boleslav – 26. 8. 1942 Berlín-Plötzensee), královopolský lékárník, organizátor moravského autoklubu, veřejný královopolský činitel, popravený nacisty pro účast v odboji. Josef Podešva (1902 – 31. 12. 1942 Wohlau), královopolský úředník, sokolský činovník, umučený nacisty pro účast v sokolském odboji. Fráňa Ptašinský (15. 12. 1897 Hranice na Moravě – 16. 11. 1942 Berlín-Plötzensee), důstojník čs. armády, básník a spisovatel, popravený nacisty pro účast v odboji skupiny Obrana národa. Josef Rameš (16. 11. 1899 Zvoleněves, okr. Kladno – 27. 4. 1942 Wohlavu), královopolský občan, člen KSČ, umučený nacisty v koncentračním táboře pro účast v odboji. Josef Skřivan (10. 8. 1902 Praha – asi 4. 11. 1942 Osvětim), herec a režisér brněnského Zemského divadla, umučený nacisty pro účast v odboji. Karel Staněk (10. 10. 1887 Ježov u Ledče nad Sázavou – 21. 7. 1942 Osvětim), úředník okresní nemocenské pojišťovny a brněnský komunální pracovník, umučený nacisty v koncentračním táboře pro účast v národním odboji. Jaroslav Škára (14. 3. 1903 Brno-Královo Pole – 21. 5. 1942 Osvětim), inženýr, technický komisař, starosta Sokola v Králově Poli, doktor technických věd in memoriam, umučený nacisty v koncentračním táboře pro účast v sokolském odboji. Rudolf Terrer (1908-1942), komunistický funkcionář činný v ilegálním krajském vedení KSČ, popravený nacisty pro účast v odboji. Tomáš Vacek (15. 11. 1899 Klatovy – 14. 4. 1942 Mauthausen), zvěrolékař, profesor Vysoké školy veterinární v Brně, umučený nacisty v koncentračním táboře pro účast ve vysokoškolském odboji.

V rámci MČ Brno-Žabovřesky to jsou Adolf Burian (1. 1.1891 Brno-Žabovřesky – 22. 3. 1942 Osvětim), legionář, za nacistické okupace se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Gestapem zatčen 30. 9. 1941, vězněn v koncentračním táboře Pod kaštany, poté převezen do Osvětimi, kde zemřel 22. 3. 1942 v 8.20 hodin. Oznámení o úmrtí v Osvětimi bylo datováno 2. 4. 1942 pod číslem jednacím 3 287/1942, příčina smrti neuvedena. Čestmír Jelínek (19. 9. 1902 Praha-Košíře – 19. 8. 1942 Berlín-Plötzensee), štábní kapitán dělostřelectva působil v Brně v různých vojenských funkcích, působil i v Sokole Brno I. Po okupaci nastoupil jako úředník Katastrálního měřického úřadu v Brně. Zapojil se do odbojové organizace Obrana národa, podílel se na jejím budování, věnoval se zpravodajské činnosti, přípravě sabotáží, ukrývání zbraní atd. Po zatčení vězněn na Špilberku a v Kounicových kolejích. V listopadu 1941 odsouzen v Berlíně k trestu smrti a po devítiměsíčním čekání na smrt popraven. Jaroslav Král (5. 12. 1883 Malešov u Kutné Hory – 22. 3.1942 Osvětim), malíř, jedna z největších uměleckých osobností brněnské kultury v období první republiky. Zatčen gestapem v roce 1941, po ročním věznění v Kounicových kolejích, na Mírově a ve Vratislavi byl převezen do Osvětimi, kde zemřel v plynové komoře. Karel Sirotek (12. 4.1890 Starý Knín, okr. Příbram v Čechách – 7. 5. 1942 Mauthausen), ředitel měšťanské školy chlapecké v Žabovřeskách, vzdělavatel jednoty Sokol Žabovřesky, později vzdělavatel župy Jana Máchala, člen vzdělávacího předsednictva Československé obce sokolské. Byl popraven za pomoc parašutistům čs. vojenské mise. Ing. Alois Šeránek (13. 6. 1912 Čelechovice, okr. Prostějov – 13. 6. 1942 Brno, Kounicovy koleje), aktivní Sokol pracoval jako stavbyvedoucí. Zatčený 21. února 1942, gestapo přišlo na základě udání, že na stavbě jsou zaměstnáni lidé s falešnými doklady. Popravený v den svých třicátých narozenin. Břetislav Šmejkal (15. 3. 1891 Kozmice, okr. Tábor – 9. 7. 1942 Osvětim), legionář zapojený v době okupace do protifašistického odboje.

Za všechny další umučené či popravené v připomínaném roce 1942 zmiňuji Dominika Markuse Morgensterna. Dominik M. Morgenstern (9. května 1875 Královo Pole – po 9. květnu 1942, Sobibór) byl brněnský úředník, majitel reklamní kanceláře, vlastník půjčovny filmů, vydavatel kinematografického časopisu a zakladatel několika kin. V pátek 7. června 1907 otevřel kinosál s pravidelným promítáním na dnešním náměstí Svobody. Bylo to vůbec první kamenné kino s pravidelným provozem v českých zemích a jmenovalo se The Empire Bio. Později bylo kino přejmenováno na Central a po znárodnění v roce 1950 dostalo název Úderka. Morgenstern byl také vlastníkem kina Apollo, jež zahájilo provoz 2. června 1914 v domě naproti vlakovému nádraží. V letech 1922 až 1933 je provozoval Čs. červený kříž a po odmlce, kdy v prostorách sídlila papírnická prodejna, znovu ožilo v roce 1941 pod názvem Ohne Pause. Od června 1945 se jmenovalo Aktualita 30 a od dubna 1947 až do 1. srpna 1981 Čas. Třetím brněnským kinem, které Morgenstern v Brně otevřel, byl Kapitol. Bylo to v roce 1928. Kinosál v podzemí paláce Morava měl 800 míst a ve své době patřil k nejmoderněji vybaveným kinům v Československu (provoz vedl Morgensternův syn Jan). Po druhé světové válce byl přejmenován na Družba a kapacita snížena na 450 sedadel. Po roce 1989 byl kinu navrácen původní název, nástup multiplexových kin však nepřežilo a v roce 2003 skončilo.

Dominik Markus Morgenstern byl 19. března 1939 na příkaz brněnského gestapa zatčen, uvězněn a 28. ledna 1942 deportován do Terezína, odkud byl 9. května téhož roku odeslán transportem do vyhlazovacího tábora u polského Sobibóru, kde zemřel.

U profilu D. M. Morgensterna na www.encyklopedie.brna.cz je uvedeno, že byl v roce 2015 (rok výročí jeho narození) připomenut při X. Příhraničních slavnostech. I tato osoba nabízí další souvislosti vyplývající z pohledu do brněnských archiválií: Morgenstern byl zatčen v dnešní ulici Hilleho (Štěpán Hille 1896 – 1945, komunální pracovník rovněž připomenutý v souvislosti s Příhraničními slavnostmi na webových stránkách Brna). V ulici Hilleho provozoval Jaroslav Rác (zemřel v prosinci 2016) židovskou restauraci Stern, kde 16. října 2015 povečeřel se svými přáteli Thomas Graumann, který se den před tím – ve čtvrtek 15. října – účastnil položení kamenů zmizelých (nazývaných též stolpersteiny) před svým rodným domem Palackého třída 119.

Thomas Graumann byl jedním z 669 převážně židovských dětí, které z okupovaného území Československa zachránil před transportem do koncentračních táborů Sir Nicholas Winton tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Anglie. Takové štěstí jako Thomas neměl jeho bratr Anton, který měl původně odjet se svým bratrem Thomasem. Protože však onemocněl, měl cestovat v dalším termínu 1. září 1939. Tento vlak se však již přes hranice Československa nedostal, protože vypukla druhá světová válka a osud Antona Graumanna se začal naplňovat. V sobotu 4. dubna 1942 byl společně s matkou, otčímem a dalšími příbuznými deportována z Brna transportem do Terezína a odtud dne 9. května 1942 do Sobibóru, Ossowa, kde všichni zahynuli. A ve stejném transportu byl i výše zmíněný Dominik Markus Morgenstern.